Můžeme se utápět v malých sladkých lžích, než doopravdy poznáme, jestli byla nějaká sladká a zdali byly opravdu malé. Debut se sympatickou mladou vyšetřovatelkou nesází na brutalitu, ale na věrohodně vystavěné charaktery a zajímavý, po všech stránkách fungující příběh.
Když bylo Catrině osm let, byla svědkem toho, jak její otec flirtuje s Marianne Doyleovou, sedmnáctiletou kamarádkou její starší sestry Jacqui. Krátce na to ale Marianne zmizí a už ji nikdo nespatří… Dnes je Cat Kinsellové šestadvacet let a je policistkou na oddělení vražd. Stále je však přesvědčena, že její otec má se zmizením Marianne něco společného. Pořád si pamatuje hádku dívky s otcem těsně předtím, než zmizela. Myslí si, že Marianne otce vydírala a v nejtemnějších zákoutích své duše je dokonce přesvědčená, že ji otec proto zabil a těla se nějak zbavil. Navíc policii tehdy řekl, že dívku ani neznal. Nemůže nic dokázat a možná ani nechce, nicméně vztah s otcem je na bodu mrazu, k nepochopení celého zbytku rodiny, která nic neví o Catrinině léta trvající frustraci.
Jednoho dne je Cat s kolegy přivolána na místo činu vraždy pětatřicetileté Alice Lapaineové. Místo, které je jen pár metrů od tátovy hospody… Ukazuje se, že žena má poměrně nejasnou minulost. Šok však přijde ve chvíli, kdy se zjistí, že oběť žila pod jiným jménem a že se ve skutečnosti jmenovala Marianne Doyleová. Proč se tedy celou dobu skrývala? A když ji Catrinin otec tehdy nezabil, udělal to teď? A když se Cat dosud pletla ve svém úsudku vůči otci, neplete se i nyní?
Britská autorka Caz Frearová byla jednou z těch, které v dospívání snily, že napíší detektivku. Podobně jako řadě jejích kolegyň se to podařilo až po nějaké době a podobně jako ony i Caz předtím prošla řadou zaměstnání, od číšnice, přes po prodavačku až po vyhledavačku pracovních sil. Vystudovala historii a politické vědy a tohle všechno se fanynce fotbalového klubu Arsenal později hodilo při psaní prvního románu.
Zatímco v Británii už vyšel druhý díl s Cat Kinsellovou (Stone Cold Heart), Vy máte možnost se nyní seznámit s autorčiným debutem Malé sladké lži. Zpočátku si na něj člověk musí trochu zvyknout, protože to vypadá, že se Cat bude zabývat až příliš sama sebou. Respektive traumatem z dětství, založeném na základě podezření na otce. Tohle vše se z větší části rozplyne se zmíněným nálezem mrtvé ženy a pak už se začne odvíjet klasická policejně-procedurální detektivka ze starého dobrého Londýna. Města, kde je neustále zima, kde se pijí hektolitry čaje a někde venku se v předvánočním čase skrývá vrah. Mezitím si jen občas odskočíme zpět do doby, kdy bylo Cat osm let, abychom nenápadně zjistili další důvod Catrinina neochvějného přesvědčení o otcově vině.
Výše popsaná charakteristika by seděla na romány Roberta Bryndzy (ostatně někde jsem zahlédl, že by autorka měla být „novým Bryndzou v sukni“), Sharon J. Bolton nebo Mo Hayder, ale to bych ji příliš odbyl. Kouzlo prvotiny Caz Frearové spočívá především v postavě samotné Cat. Mladé ženy, která se sice trápí a svou frustraci často utápí v alkoholu, ale která dokáže trousit občas velmi vtipné a uštěpačné poznámky a postřehy. Hned po prvních pár kapitolách tak přijde příjemné překvapení. I když není zápletka „vracím se na místa z dětství, které nebylo příliš šťastné“ nikterak originální (viz například romány z poslední doby Podivná holka od Jenny Blackhurst nebo Na okraji od Liny Bengtsdotter), Catin šťavnatý, mnohdy svěže sarkastický či žoviální styl vyprávění v první osobě je velmi příjemný. Nejednou přijde postřeh, u kterého si řeknete „to je až s podivem, že tohle ještě někdo nepoužil“, nebo „jo, to je naprosto trefně řečeno“.
Samotná Cat Kinsellová patří mezi hrdinky dnešních detektivek, které musí mít za sebou nějaké trauma, skoro nulový osobní život, žít v nějakém nuzném či hodně provizorním obydlí a veškerý svůj čas věnovat práci, do které je naprosto zažraná. Ano, mohla by se řadit vedle hrdinů výše zmíněných autorů – Eriky Fosterové (Bryndza) nebo Lacey Flintové (Bolton).
Její první příběh je tedy vystavěn na otázce, zdali můžeme věřit někomu, kdo v minulosti lhal v poměrně zásadní věci a jednak – a to především, zdali vůbec můžeme věřit svému úsudku, když jsme se už jednou někoho podezírali (zřejmě) neprávem. Přestože příběh několikrát zmírní tempo, je důkazem, že k detektivce s postupným budováním napětí není zapotřebí hromady mrtvol, morbidních detailů a potoků krve. Srozumitelným a poutavým stylem napsaný román se sice odvíjí v poměrně poklidném duchu, který však okořeňují psychologicky propracované emocionálnější scény. I přes absenci více obětí nakonec vyplave na povrch dostatečné množství hnusu (teď nemyslím fyzického), aby čtenáře zasáhlo.
Malé sladké lži nejsou románem, u kterého by se dalo říci, že se některé věci dají předvídat. Přesto při zpětném pohledu vidíme, že se sympatické autorce podařilo její detektivku s výrazným psychologickým podkresem vystavět na pevných základech, nic v něm neskřípe, ani nevzbuzuje žádné pochybnosti. Těším se na druhý díl a jsem moc rád, že Londýn bude před zločinem vedle Eriky Foesterové a Lacey Flintové chránit příjemně drzá Cat Kinsellová.
Originální titul: Sweet Little Lies (2017)
Vydáno: Zafire Publishing (2017)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s. (2019)
Přeložila: Kateřina Elisová (2019)
432 stran
