Stesk po krvi (Dario Correnti)

Čtenář by se asi neměl usmívat, když narazí na detektivku s odporným a brutálním mordem. Ale když je vražda rámovaná neobvyklým prostředím a zajímavými postavami, je to vždy důvod k radosti. Zvlášť v tomhle případě. Nechutná vražda se stala v horách nad italským městem Bergamo a policajti se asi fakt snaží, ale doopravdy se do případu zakousli dva novináři, hlavní postavy.

Marco Besano je v krimi rubrice živoucí legenda, kterou ale škrty posílají do starého železa. Ilaria Piattiová je mladá stážistka, nervózní, nesmělá, opatrná. Všem v redakci pije krev, tak jí říkají Pijavice. Ale je to právě ona, kdo přijde na souvislost téhle vraždy s jednou starou, z poloviny 19. století. Proto ji Besano vezme sebou.

Nesourodá dvojice ostříleného mazáka a plaché elévky je nesmírně vtipná. Jistě že tu jsou otřepané prvky, jako je rozpadlé manželství Besana a temné rodinné tajemství Piattiové, ale obě postavy jsou tak živě vykreslené, že s tím problém nemáte.

Autor (o jehož totožnosti se v Itálii dost spekuluje) skvěle vykreslil i boj o přežití tištěných médií – díky milánské redakci Besanových novin. Paradoxně je stárnoucí novinář ten, kdo jde s dobou, a mladá Pijavice naopak s novými technologiemi válčí. Zvláštní také je, jak protřelý krimi reportér s odstupem probírá vraždy a násilí, o kterých psal, asi s takovým zájmem, jako by popisoval mazání chleba s máslem. Prostě rutina…

Besano s Piattiovou postupně překračují hranici toho, kdy novináři mají jen informovat o vývoji vyšetřování, a sami se pouští do pátrání. Dělají rozhovory s psychiatry, genetiky, kriminology. Díky tomu získávají oni i čtenáři konkrétnější obrázek o psychice pachatele, ale nic o jeho identitě. A ten vraždí dál…

Stesk po krvi je výtečnou detektivkou, která nikam nepospíchá, spíš si dává načas. S nostalgií popisuje měnící se svět – nejen ten novinářský, který se zrychluje a rozmělňuje. Ale i svět italského venkova, tradičně uzavřený a podezíravý.  A stejně jako vrah touží po krvi svých obětí, i stárnoucí novinář ví, že v důchodu mu bude vůně krve svým způsobem chybět. Oba se proto snaží zůstat v sedle co nejdéle…

 

Originál: Nostalgia del sangue, 2018
Překlad: Helena Lergetporer
Vydal: Host, 2018
414 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA