Mladá žena leží postřelená v kómatu. Má kolem sebe řadu přátel, ale ne každý si zřejmě přeje, aby se probudila. Co vražednému útoku předcházelo a proč k němu vlastně došlo?
Pětadvacetiletá Michaela leží v po střelném zranění do hlavy v kómatu. Do nemocnice za ní postupně přicházejí na návštěvu přátelé a známí. Čtyřicátnice Julie, se dvěma sedmiletými dětmi Medou a Brunem. A také s manželem Maxem, se kterým má zřejmě určité konflikty. Později přijde Honza s manželkou Alicí.
Ne všichni však pacientce drží palce a přejí si, aby se probrala. Nemocničním pokojem zazní věty jako „Dali jsme ti všechno a ty jsi to úplně zkazila“ nebo „Kdyby ses neprobudila, bylo by to pro všechny jednodušší.“ Co se vlastně stalo? Co provedla mladá žena, co komu udělala, že se ji někdo pokusil zabít?
Sedmatřicetiletá rodačka z jižní Moravy Radka Třeštíková vystudovala práva a nějaký čas se jim také věnovala. Nyní je na mateřské dovolené se dvěma dětmi a píše jen ve volném čase. Kromě příspěvků do blogu v časopise Respekt a článků pro magazín Elle napsala zatím čtyři knihy. Věnuje se také scénáristické činnosti – režisér Rudolf Havlík (Pohádky pro Emu) nyní začíná natáčet filmovou komedii Po čem muži touží v hlavní roli s Jiřím Langmajerem. Pro Radkou Třeštíkovou je to první realizovaný scénář, nicméně na příští rok se chystá zfilmování jejího románu Bábovky. Měl by si v něm zahrát Ondřej Vetchý a měl by ho opět režírovat Rudolf Havlík.
Autorka svůj román Osm, který vyšel už v loňském roce, avizovala jako „tak trochu jinou detektivku“ a svůj příběh se skutečně snaží odvyprávět netradičním způsobem. Hned po úvodu se totiž přeneseme o několik měsíců zpátky (a kde zůstaneme po většinu knihy), kdy je Míša ještě plná života, lásky a optimismu. Atraktivní černovláska žije ve zdánlivě šťastném svazku s Honzou Tomešem, učitelem chemie a tělocviku. Nemají moc peněz, protože Míša (poloviční Romka) nikde nevydrží a Honzův plat všechno neutáhne. Leccos by se mohlo změnit, když Míše její nejlepší kamarádka Alice dohodí hlídání dětí v jisté celkem slušně situované rodině…
Román se vyhýbá klasickému syžetu, kdy dojde ke zločinu, a my po zbytek knihy sledujeme pátrání po pachateli, abychom se maximálně občas v nějaké retrospektivní scéně dozvěděli, co mohlo jednání té či oné postavy způsobit. Tím, že se většina knihy odehrává v retrospektivě, nás autorka zkouší napínat – nevíme, jak se zdánlivě všemi oblíbená Míša do kómatu dostala. Během toho můžeme dedukovat, co se asi stalo, ale přesto jsme samozřejmě zvědaví, jestli nás autorka něčím překvapí. Ta nám ale naše dohady, kdo vlastně zmáčknul spoušť, nijak neusnadňuje. Jak se postupně ukazuje, motiv měl skoro každý.
Děj knihy je vyprávěn v přítomném čase, většinou pomocí hodně dlouhých souvětí stylizovaných jako překotné nebo někdy i naléhavé vyprávění nějaké kamarádky. Kupodivu to nijak nevadí, děj to ozvláštňuje a nesrozumitelné to naštěstí není. Prostřednictvím krátkých vnitřních monologů jednotlivých aktérů se hned dozvíme, co si o dané situaci nebo druhé osobě dotyčný myslí. Autorka tak před námi neskrývá žádné myšlenkové pochody, které bychom museli my nebo ona druhá postava odvozovat z jednání či gest. Žádná dialogová scéna není brána jen z pohledu jedné osoby, takže občas můžeme sledovat poměrně zajímavou konfrontaci mezi tím, co někdo říká a co si skutečně myslí.
Pro Radku Třeštíkovou není detektivní téma až tak stěžejní nebo zásadní. Raději se věnuje psychologické kresbě svých postav, a to natolik, že se dá spíše říci, že jde o psychologický román s kriminální zápletkou, jenž na konci přechází do lehkého psychothrilleru. S vyšetřovateli se setkáme jen na začátku a poté ještě na konci, kdy se v ději dostaneme zpět tam, kde kniha začíná. Bohužel ani jeden z vyšetřovatelů není (záměrně?) příliš sympatický, což se dá říci u většiny postav. Je jasné, že autorka svou tvorbu – román Osm nevyjímaje – cílí zejména na ženské čtenářky, nicméně jak poznamenala jedna čtenářka v komentáři u autorčina profilu na serveru Databáze knih „…obávám se, že tolik negativních a zvláštně nesympatických postav se časem omrzí, protože jsou zatím všude.“
Abych byl spravedlivý, musím říci, že ani mně nebyla většina postav zrovna sympatická, ale přesto mě zaujaly, a dokonce mě ty vztahové propletence i bavily. Autorka má zjevně pro své postavy pochopení, nicméně když už to vypadalo, že by mě snad mohlo být některé postavy líto, začal jsem nad jejich nepochopitelným a pošetilým jednáním kroutit hlavou. V tomto i částečně lehce erotickém románu není žádná postava jednoznačná, některé mají různé úchylky nebo posedlosti hraničící se stalkingem. To ani nemluvím o tom, že skoro každá postava by se honem vdávala nebo ženila.
Román Osm je čtením především pro ženy a osciluje mezi psychologickým příběhem, psychothrillerem a detektivkou. Závěr románu je nejednoznačný a vyložitelný více způsoby, takže neočekávejte klasickou detektivku. Pokud se ale nebojíte zkusit něco jiného, může vás příběh vyprávěný netradiční, ale přesto poutavou a leckdy i zábavnou formou vtáhnout do děje. Nakonec budete třeba rádi, že podobné problémy nemusíte řešit a můžete si místo nich přečíst tuhle knihu. Komu se zalíbí, tomu dává ne oslí, ale téměř skokanský můstek na konci naději, že příběh bude dále pokračovat.
Text: Radka Třeštíková (2017)
Vydáno: Albatros Media a. s. (2017), nakladatelství Motto
384 stran
