Utekla z očistce manželství. Na cestě, na kterou vzala i své děti, však poznává pravé peklo… U nás dosud neznámý autor se představuje velmi povedeným thrillerem z arizonské pouště.
Rozlehlé americké dálavy lákají mnoho cestovatelů. Jsou pro ně symbolem svobodného cestování po zdánlivě nekonečných silnicích, které se táhnou jako přímka rozpálenými pláněmi až k horám kdesi na obzoru. Ale vyprahlá pustina, kde hodiny nemusíte potkat živou duši, se může také změnit v noční můru. A nikdo Vám z ní nepomůže. Protože ti, co by měli pomoci, jsou sami pachateli zla. Jak se o tom přesvědčí hrdinka následujícího příběhu…
Pětatřicetiletá Audra se rozhodne utéci od despotického manžela. Po letech psychického i fyzického týrání konečně má všeho dost. Na útěk sebou bere i své dvě děti – desetiletého Seana a šestiletou Louise. Nyní projíždí Arizonou a míří do kalifornského San Diega za kamarádkou, když jí na opuštěné silnici zastaví místní šerif. Při kontrole vozu objeví v kufru balíček marihuany. Už tak vystresovaná Audra tvrdí, že balíček není její, ale nemá šanci. Šerif ji zatkne a pro její děti si přijede šerifem zavolaná zástupkyně Collinsová. Když se později v cele Audra šerifa ptá, kde jsou její děti, šerif jí odpoví: „Jaké děti?“
Haylen Beck je pseudonymem irského publicisty a spisovatele Stuarta Nevilleho. Ještě pod svým pravým jménem vydal prvotinu The Twelve, která vyhrála cenu Los Angeles Times Book Prize za nejlepší krimi a v roce 2009 se dlouho držela na špici žebříčku prodejnosti New York Times a LA Times. Kromě toho se dočkala mnoha nominací na další ceny. Následovalo šest dalších knih, které byly kritikou přijaty ještě příznivěji.
Teprve k napsání prvního thrilleru odehrávajícího se na území USA zvolil pseudonym Haylen Beck (podle jeho oblíbených kytaristů Eddieho Van Halena a Jeffa Becka). Inspirací k Byly tady, a už nejsou byla cesta, kterou podnikl v roce 2015 po Arizoně se svým přítelem z tamější univerzity. Právě zde získal inspiraci pro některá místa, která použil v knize. Na autorově oficiální stránce haylenbeck.com se můžete podívat, jak ve skutečnosti vypal obchůdek, kde Audra s dětmi zastavila, aby doplnila zásoby (a kde si ji také prvně všiml šerif), nebo jak vypadá městečko Gisela, které se stalo předlohou knižního Silver Wateru, kde se většina děje odehrává.
Thriller Byly tady, a už nejsou představuje zlý sen každé matky nebo cestovatele, který se ocitne bez pomoci na neznámém místě. Krásná a vedrem rozpálená krajina tady přesto působí mrazení v zádech. Poprvé proto, že nevíme přesně, co se děje, i když tušíme, že je to něco hodně zlého. A podruhé, když už to víme a dojdou nám všechny souvislosti. Zápletka románu trochu připomíná starší film Únos s Kurtem Russellem a později v některých detailech Katzenbachův thriller Co bude dál, nicméně v literatuře a filmu bychom našli řadu podobných motivů zla v rozpálené pustině.
Haylen Beck však přesto jde trochu jinou cestou. Poněkud překvapivě brzy se dozvíme, o co jde. Víme, kdo má jaké karty v ruce, ale otázkou po zbytek románu zůstává, co s nimi hodlá hrát. Tohle vše samozřejmě může budit pochyby, jak si autor poradí, když už to vypadá, že je všechno jasné. Beck k tomu hodně využívá retrospektivní scény. Myslíte si teď, že je to zase laciná vata, jak doplnit zbytek příběhu? Tentokrát ne. Dobře gradované scény z minulosti nám postupně odkrývají, co všechno přimělo Audru k útěku, ale také to, že sama nebyla žádné neviňátko.
Hlavní hrdinka a její pozdější nečekaný pomocník totiž nejsou ani náhodou stoprocentně kladní hrdinové. Audra má za sebou minulost na drogách a alkoholu závislé matky, kdy se až po několika letech vlastně začala se svými dětmi seznamovat. „Záporáci“ zase dostávají později prostor vysvětlit, proč konají tak, jak konají. Díky této nejednoznačnosti charakterů se tak můžeme zamýšlet, jak děsivě snadno by se něco podobného mohlo stát i ve skutečnosti, nebo kdo jsou horší zločinci. Jestli pěšáci, kteří často konají ze zoufalých pohnutek (podle jejich měřítek; aby nedošlo k omylu – nevzbuzují ani náznak sympatií) nebo ti, kdo to všechno z povzdáli řídí.
Velká část románu stojí na tom, že vyléčené narkomance a alkoholičce nikdo nevěří, že děti v autě při silniční kontrole opravdu měla. Média na ní pořádají křižáckou výpravu – stejně jako FBI a státní policie nevěří, že dětem neublížila sama a nezakopala je někde v poušti. Nabízí se samozřejmě otázka, jak by všechno fungovalo, kdyby byla Audra bezproblémová matka. Nicméně to ale lze také chápat jako ukázku toho, jak se někomu byť i vyřešené problémy mohou jednou vrátit ve stokrát horší míře. Některého cejchu se nelze zkrátka zbavit navždy.
Svou roli tu mají obvyklí „krvežízniví“ reportéři z převážně bulvárních médií. Vyhledávají špinavé informace z matčiny minulosti, aby je vytržené z kontextu a překroucené podle potřeby servírovali veřejnosti. Zdatně tak manipulují s jejím míněním. Jsou to scény, které se nečtou zrovna snadno, když si uvědomíme, jak se ze dne na den může docela obyčejný člověk stát „největší zrůdou v Americe“. Přitom podobné zpravodajské moderátory s jejich hraným rozhořčením a empatií známe i z našich komerčních stanic…
Ale nechme sociálního meditování. Tenhle po všech stránkách poctivý, přímočarý a přesto nestereotypní thriller mě chytl od první stránky. Doslova jsem ho zhltnul za dvě odpoledne. To se mi už delší dobu nestalo. Více než kdy jindy jsem tady potřeboval vědět, že vše dopadne dobře. Některé motivy byly brzy odhaleny, ale vůbec to nevadilo díky perfektně budované dusivé atmosféře retrospektivních scén, které se pravidelně střídaly s dramatickými událostmi v malém arizonském okrese. Když to všechno společně vygradovalo v dramatickém finále, lze jen konstatovat, že jde o další překvapení od neznámého autora. Nakladatelství Dominu se daří představovat čtenářům nové autory, od kterých pak v novém edičním plánu budeme nedočkavě vyhlížet další tituly. Haylena Becka tak rozhodně budu hledat třeba společně s Paulem Finchem nebo Fionou Barton.
Originální titul: Here and Gone (2017)
Vydáno: The Crown Publishing, New York (2017)
Vydání v České republice: Domino (2017)
Přeložila: Hana Pernicová (2017)
352 stran
