V pátek 8. listopadu proběhl v podvečerních hodinách v pražském Paláci knih Luxor křest třetí česky vydané knihy Roberta Bryndzy Temné hlubiny. Křtu spojeného s besedou se čtenáři a autogramiádou se zúčastnil sám britský autor, trvale žijící na Slovensku.
Besedy, kterou moderovala Hana Koutná, se kromě tlumočnice zúčastnila šéfredaktorka beletristické redakce nakladatelství Grada Mgr. Markéta Šlaufová a Robertův slovenský manžel Ján. Akce se těšila velkému zájmu čtenářů. Přišla jich zhruba stovka, možná i víc. Řada z nich si zabrala místo už více než půl hodiny před začátkem besedy. Mezi příchozími výrazně převažovaly mladé čtenářky. V očích mnohých z nich bylo vidět obdivné, troufnu si říci i zamilované pohledy.
Robert Bryndza se proslavil romány s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou. Původem Slovenka začala kdysi v Anglii pracovat jako au-pair a posléze se dala k policii. Její kariéra v Manchesteru slibně stoupala až do doby, kdy jí při nezdařené drogové razii zabili kolegu-manžela a několik dalších členů týmu, kterému sama velela. Erika je později přeložena do policejního útvaru v jižním Londýně, kde začíná velet novému týmu. Musí se sžít s novými kolegy, ale i nadřízenými, což není pro tvrdohlavou čtyřicátnici leckdy jednoduché.
V češtině zatím Robertu Bryndzovi vyšly tři tituly – Dívka v ledu, Noční lov a nejnověji Temné hlubiny. V originále mezitím vyšly další dva romány – Last Breath a Cold Blood. Pozoruhodné (a potěšitelné pro čtenáře) je, že zatím si každý titul vede v hodnocení diváků lépe než ten předcházející, což není tak častý jev. Autor při tom sám vystupoval na besedě velmi skromně. Čtenářům sdělil, že příběhy s Erikou Fosterovou se určitě dočkají sedmi knih, ale samozřejmě bude psát dál, dokud mu to – podle vlastních slov – oči a mozek dovolí. Sám právě pracuje na šestém titulu. Odpočívat prý moc neumí. Po dopsání knihy se věnuje především její propagaci a komunikaci se čtenáři na sociálních sítích.
Podle paní Šlaufové z nakladatelství Grada, které u nás Bryndzovy tituly vydává, spočívá tajemství úspěchu Bryndzových knih v tom, že autor svému dílu věří. Zdůraznila, že i když jde o detektivní romány, nechybí v nich velká dávka empatie i emocí. Ke čtenářské oblibě podle ní jistě přispívá i to, že mají zcela obyčejnou hlavní hrdinku, která nestřílí od pasu ze dvou pistolí najednou, ale naopak sama často podlehne emocím a má běžné lidské chyby.
Řadu čtenářů jistě zajímá, má-li Bryndzova hrdinka nějakou reálnou předlohu. Autor říká, že se nechal volně inspirovat svou bývalou spolužačkou, která se také dala k policii a pracuje v jejích řadách jako potápěčka. Právě ona byla Robertovi jednou z poradkyní při psaní Temných hlubin.
Autor dále uvedl, že Temné hlubiny byly volně inspirovány případem tříleté Madeleine McCannové, která byla nejspíš unesena před deseti lety v Portugalsku. Přiznal se, že někdy se při rešerších pro nový román setkává s velmi ošklivými případy, ale soudí, že spisovatel, který píše fikci inspirovanou skutečnými událostmi, by si měl udržovat určitý odstup.
Položil jsem autorovi otázku, podle čeho si vybírá místa děje. Řada podrobných adres uvedených v knize skutečně existuje a dá se dohledat například přes Google Street View. Bryndza prý žil v jižním Londýně sedm let, a tak si do knih vybírá lokality, které z té doby dobře zná. Podle něj má tato část města zvláštní atmosféru, ale také v ní v minulosti došlo k řadě zločinů. Nicméně přiznává, že se občas snaží názvy nebo popisy lokalit trochu upravit, aby se na něj místní obyvatelé nezlobili.
Čtenářských dotazů by bylo hodně, ale času bylo málo a na všechny dotazy se nedostalo. Po zhruba čtyřiceti minutách musela být beseda ukončena křtem, aby poté zbyl ještě čas na autogramiádu. Čtenáři se mohou podle Grady těšit na čtvrtý titul na jaře příštího roku.
