Snažila se schovat před minulostí na druhém konci Států. Jenže když se tu objeví mrtvola zmrzačené ženy, zdá se, že ji minulost dostihla i tady. Nebo jde jen o náhodu? Policistky z Montany Alvarezová a Pescoliová nastupují na scénu v šestém románu stejnojmenné knižní série.
Jessica Williamsová utíká před svou minulostí a ukrývá se ve staré horské chatě poblíž malého městečka Medvědí brod (český překlad původního Grizzly Falls – pozn. red.) v Montaně. Je tak zoufalá, že ač byla zvyklá dosud žít v přepychu, přijímá místo servírky v místním lokálu a pomocí řady převleků důkladně maskuje svůj původní atraktivní zjev.
Celé policejní oddělení v Medvědím brodu šokuje smrt oblíbeného šerifa Dana Graysona (návaznost na předcházející titul série – pozn. red.). Ten podlehl střelným zraněním, které mu způsobil člověk, jemuž šerif důvěřoval. Smutek jeho dvou nejbližších kolegyň, Seleny Alvarezové a Regan Pescoliové, však musí ustoupit vyšetřování nového případu. Poblíž jednoho ranče je nalezeno mrtvé tělo neznámé ženy. Hned je jasné, že nepůjde o nešťastnou náhodu – ženě totiž někdo uřízl prsteníček na levé ruce. Obě policistky z toho mají nepříjemný pocit, že je v tom mnohem více a že se v jejich revíru opět objevil vraždící psychopat.
Jessica se v bistru náhodně dozví o podrobnostech nálezu mrtvoly a přepadne ji hrůza. Zmrzačení těla jí totiž připomíná něco z rodné Louisiany. Je možné, že by ji minulost dostihla i tady, ve sněhem zapadlém a zapomenutém kraji? Je však rozhodnuta skoncovat s věčným útěkem a do New Orleans se už nechce nikdy vrátit. Jenže někdo se už vydává po její stopě…
Když Lisa Jackson dala vale práci v bankovnictví a později také opustila psaní tzv. „Harlekýnek“, zarmoutila možná pár kolegů z finanční sféry a nejspíš také milovnice romantických příběhů, ale rozhodně potěšila čtenáře, kteří se rádi bojí. A to takovým tím staromilským způsobem, který možná v dnešních thrillerech plných syrové brutality a technických vymožeností trochu chybí. Americká autorka totiž stále k vyvolání mrazení ve čtenáři používá staré dobré metody, jako osamělá a strašidelná sídla, tajemné zvuky nebo strach z neznámého. V prostředí zchátralých nemocnic, starých domů či ponuré krajiny nechá řádit psychopaty nejrůznějšího kalibru. Maniaky, kteří neváhají pohřbívat své oběti zaživa, či je před smrtí různým způsobem mučit, ať už fyzicky nebo psychicky. I když se tyto romány odehrávají v současnosti, nesou se tak trochu v hororovém duchu osmdesátých let.
Lisa Jackson pravidelně svými thrillery zásobuje hned několik knižních sérií. Každá se odehrává v jiném koutě Spojených států, ale vždy je to místo, které je pro ponuré a strašidelné příběhy ideální. A Lisa umí jejich genia loci beze zbytku využít. Ať už je to tajemná krajina plná močálů kolem louisianského New Orleans, kde se může stát cokoliv a ztratit kdokoliv, nebo přímořského město Savannah s historickou čtvrtí, plnou starých a tmavých jižanských domů, umístěných v hustě zarostlých parcích, tedy prostředí, které má pro thrillery velký potenciál.
V sérii „Alvarezová a Pescoliová“, která i s tímto příběhem zahrnuje šest titulů, je zase dobře využita atmosféra nevlídné horské krajiny. V typickém americkém Balíkově, kde zná každý každého, může přesto pod povrchem (většinou) zasněženého města bublat zlo, o kterém zatím některé postavy jen tuší, ale čtenář ví (a postavy to brzy pocítí také), že zakrátko udeří v plné síle.
V příběhu Zasluhuje zemřít si s námi autorka tak trochu hraje, protože dlouho není zcela jasné, kdo je vlastně ten hodný a kdo zlý. V prologu máme oběť, o které je pachatel přesvědčen, že si zaslouží zemřít. Pak je tu tajemný pronásledovatel, který si o své kořisti myslí to samé. Pak je tu kořist, která si to zase myslí o komsi z minulosti. A to nemluvím o některých dalších nejednoznačných postavách. Je tu tedy několik hráčů, který si o tom druhém (či o těch druzích) nemyslí nic dobrého a my nevíme, komu vlastně věřit. Sice tušíme, kdo je pachatel a kam se bude příběh vyvíjet, ale nijak to nevadí, protože pořádně nevíme, na čí straně stát. Časté střídání úhlu pohledu a poťouchlé matení čtenáře nám orientaci ztěžuje téměř až do samotného finále knihy.
Tenhle způsob vyprávění si však přece jen vybral malou daň v podobě několika logických nesrovnalostí. Téměř na začátku knihy se píše o tom, že Alvarezová sedí u nemocničního lůžka postřeleného šerifa, ale zaslechne, jak se o ní baví dva kolegové v jídelně šerifova úřadu. To prakticky znamená, že jim buď půjčili šerifa do kanceláře i s nemocniční postelí, nebo jeho kancelář a nemocnice jsou jedna a ta samá budova. Nebo má Alvarezová slechy jako vlk. Jinde se zase píše o nevlastní matce jednoho kluka jako o Kacey, která je lékařka, ale v dialogu o šest stránek dál se autorka zmiňuje, že otec onoho kluka musel před časem spolu s místním lékařem jménem Kacey Lambert čelit jakémusi šílenci. Tak bud Lisa Jackson zapomněla, o kom vlastně chtěla původně psát, nebo to nevěděl překladatel, nebo se tam většina lidí nehledě na pohlaví jmenují Kacey. Pak je tu ještě možnost, že měl otec toho kluka za manželku chlapa.
Pak jsou tu některé divné formulace. Například hned v úvodu se dočítáme, že ještě žijící oběť leží na břiše a oči má upřené na hvězdnou oblohu. Jak to proboha dokázala? Mohla snad otočit hlavu o 180 stupňů jako sova nebo výr?
Nicméně dobře vystavěný a napínavý příběh tohle všechno naštěstí přemaže. Pokud bych měl četbu autorčina aktuálního titulu přirovnat k lyžování (když už jsme v té Montaně), tak bych řekl, že dlouho jedeme v mlze po sjezdovce, která se větví na různé strany a my tušíme, že bude asi dost nebezpečná. Nejsme si zrovna jistí, kterou větví pokračovat dál, ale pak najednou zjistíme, že se všechny spojují do jednoho závěrečného sešupu. Ten je tak prudký, že už nestíháme brzdit a možná ani nechceme, protože si – byť s vytřeštěnýma očima – tu adrenalinovou jízdu užíváme. A takový opravdu závěr knihy je. Zhruba její poslední čtvrtina už je sledem nepřetržitých akcí, odhalení a závodu s časem, který čtenáři nedá ani minutku oddechu.
Lisa Jackson dokazuje, že i když napsala přes tři desítky thrillerů z různých koutů Ameriky, fantazie jí v žádném případě nedochází. Stále dokáže čtenáře přišpendlit do křesla s knihou v ruce a nepustit ho z něj do té doby, dokud nedočte poslední stránku. Podstatné ale je, že čtenář bude v tom křesle sedět dobrovolně a na útěk během četby ani nepomyslí.
Originální titul: Deserves to Die (2014)
Vydáno: Kensington Publishing, New York (2014)
Vydání v České republice: Domino (2017)
Přeložil: Jakub Volný (2017)
416 stran
