Smrt v justičním paláci (Daniela Kovářová)

V budově Městského soudu v Praze je po evakuačním poplachu nalezen oběšenec. Jde o zaměstnance, který měl být brzy vyhozen. Prospěla jeho smrt někomu? Případu se ujímá detektiv Šimon Hájek, který se znovu setkává s Gabrielou Rezkovou.

Dalimil Král nastupuje prvním dnem jako nový předseda městského soudu. Hned ze začátku se chce zbavit tří pořízených, kteří mu nesedí. Než se však stihne na novém pracovišti pořádně rozhlédnout, je v budově nahlášena bomba. Všichni zaměstnanci musí soudní budovu opustit. Po návratu je ve své kanceláři nalezen oběšen jeden ze zaměstnanců. Shodou okolností jde o prvního člověka, kterého chtěl Král vyhodit.

Případu se ujímá detektiv Šimon Hájek, který se opět setkává s Gabrielou Rezkovou. Ta mu v minulosti pomohla vyřešit vraždu na golfovém hřišti, kde tehdy pracovala jako tisková mluvčí. Nyní má na starosti styk s veřejností coby zaměstnankyně soudu.

Hájek je brzy přivolán k další sebevraždě. Na život si tentokrát sáhla postarší zaměstnankyně soudu. Shodou okolností jde o druhého člověka, kterého chtěl Král vyhodit…

JUDr. Daniela Kovářová pracovala řadu let jako advokátka specializující se na rodinnou problematiku. Vstoupila také do politiky a po dobu dvou let (2009–2010) byla dokonce ministryní spravedlnosti České republiky. Souběžně s tím vydala čtyři povídkové knihy a romány s různorodou tematikou – od humoristických příběhů přes strašidelné až po vědecko-fantastické. Kromě jiného také píše fejetony ze soudního prostředí. Před dvěma lety vydala svou první detektivku – Mrtvá z golfového hřiště, ve které se čtenáři poprvé setkali s nesourodou hlavní dvojicí, detektivem Hájkem a vnadnou mluvčí Rezkovou. O křtu detektivní prvotiny knihy jsme vás informovali, stejně jako o křtu tohoto druhého titulu, kde byl hostem mj. skutečný předseda městského soudu (a také autorčin poradce pro tento román) Libor Vávra.

Gabriela Rezková tentokrát Hájkovi tolik nepomáhá, nicméně stále to vypadá, že se valná většina věcí točí kolem ní. Je objektem touhy hned několika mužů, tedy zejména Krále, který s ní má poměr, a doma rozvod na spadnutí. Mluvčí ale neustále tak trochu flirtuje i Hájkem, kterému to příliš nevadí.

Šimon Hájek je vylíčen zase jako typický policista – rozvedený, bývalá žena se chce odstěhovat i s jejich devítiletou dcerou na Slovensko, a tak se detektiv většinou po večerech doma opíjí, aby zahnal noční můry, které ho trápí. Jinak si potrpí na dobré (a samozřejmě nezdravé) jídlo a pivo a moc se nepřetrhne.

V románu hraje jistou úlohu klasická hudba. Proto je rozdělen do několika částí, které odpovídají částem symfonie. Jednotlivé kapitoly jsou pak pojmenovány hudebními termíny, které označují tempo hudby, a měly by zároveň avizovat i tempo děje v dané části příběhu. Všechny pojmy jsou vysvětleny ve slovníku na konci knihy.

Začátek každé kapitoly obsahuje poněkud nezvykle úvodník, který (podle mého názoru celkem zbytečně) stručně popisuje, o co v následující kapitole půjde. Je to však podáno tak, že to nevyzradí celou kapitolu, protože ne vždy je jasné, jak je to míněno, resp. je to leckdy podáno (vlastně naštěstí) dost neurčitě.

V příběhu jde především o to, jak je možné, že se někdo mohl zabít v době, kdy měla být celá budova vyklizena a jak s první sebevraždou souvisí ta druhá. Zdali z ní má někdo prospěch a především – zdali v ní někdo nemá prsty. A pokud ano, jak to dokázal? V obou případech však soudní lékař cizí zavinění vyloučil.

Je těžké se o knize dále rozepisovat, aniž by byla vyzrazena pointa. Dodejme snad jen, že se určitá část řešení (jedné ze dvou otázek, které si detektiv Hájek klade) nabízí, a rovněž se mi potvrdila, u té druhé jsem to moc nečekal a zdála se mi trochu přitažená za vlasy.

Nenáročným stylem napsaná detektivka je zajímavá především atraktivním prostředím budovy soudu, kam se většina čtenářů (díkybohu) nedostane a hádankou, jestli šlo o sebevraždy nebo vraždy. Obsahuje drobné erotické jiskření mezi sexy mluvčí a jejím milencem, potažmo detektivem. Jde o román, který se snadno přečte a stejně tak snadno brzy zapomene.

 

Text: Daniela Kovářová (2016)
Vydáno: Mladá fronta a.s. (2016)
208 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA