Přepadávání bank. Střelba, strach. Trojice sourozenců vyrůstající pod pádnou rukou despotického otce si počíná při loupežích stejně bezohledně… Spoluautor Boxu 21 představuje příběh založený na skutečných událostech. Napsal ho spolu se čtvrtým sourozencem.
Jeden román napsal s bývalým kriminálníkem, jiný zase s bratrem bankovních lupičů. I tak bychom mohli představit norského novináře a spisovatele Anderse Roslunda, ale to by vypadalo, že se snaží prosadit na literárním poli nějakou senzací, zkrátka za každou cenu. Opak je pravdou. Za nevšedními spolupracemi stojí především snaha představit čtenářům poutavý kriminální příběh. A kdo může lépe autorovi pomoci, než ten, kdo hodně ví o podsvětí a lidech, kteří se v něm pohybují nebo ten, kdo znal skutečné aktéry příběhu. Roslundovi vyšly v česku už tři romány a pokaždé se mu podařilo najít si k čtenářům cestu, zaujmout je a někdy i šokovat. To byl případ syrového thrilleru Box 21, jehož hlavním námětem byl tzv. obchod s bílým masem.
Zatímco však Box 21 byl fikce (založená ovšem na reálných a smutných skutečnostech), Made in Sweden vychází ze skutečného příběhu obávaného rodinného klanu bankovních lupičů, tzv. „Vojenského gangu“, který řádil ve Švédsku počátkem devadesátých let. Hrdiny příběhu jsou tři bratři, ale o žádnou pohádku rozhodně nejde. Ani tentokrát se totiž nezapomnělo na časté téma severských románů, domácí násilí, a tak hned na úvod tu máme scénu, kdy se otec kluků vrací z vězení a po příchodu domů fyzicky napadne jejich matku. Sedmnáctiletý Vincent, o tři roky starší Felix a dvaadvacetiletý Leo museli už od malička vyrůstat s despotickým opileckým otcem, který je trestal za sebemenší prohřešek. Kromě toho jim ale vehementně vštěpoval do hlavy, aby se nikoho nebáli a každou křivdu, každý útok okamžitě oplatili. A aby vždy jako rodina drželi spolu. Za všech okolností. Možná proto později začali sourozenci pod pláštíkem rodinné stavební firmy pečlivě organizovat přepadení bank, přičemž si kladli za cíl vyvolat střelbou co největší strach.
Bratrský gang byl proslulý precizní vojenskou organizovaností (odtud ten název, který jim dala média), a v podobném duchu se nese leckterá pasáž knihy. Často se dozvíme, kolik přesně čeho kde bylo, nebo jak od toho či onoho byl dotyčný daleko.
Vytvořili řetěz, každá předávka mezi dvěma rukama trvala vteřinu a půl.
„Dvě stě dvacet jedna automatickejch zbraní.“
Každý předmět, který opustil betonovou stavbu, měl být během šesti vteřin uložen ve voze.
„Osm set šedesát čtyři zásobníků.“
Leo se podíval na hodinky s červenými ručičkami. Měli by to mít hotové za třicet minut a osmačtyřicet vteřin.
Str. 25
Na druhé straně barikády stojí John Broncks, který dostal sérii přepadení na starosti. Zatímco jeho kolegové by se v předvánoční době raději viděli v teple domácího krbu, samotářskému policistovi jasné, že budou další přepadení a brutalita lupičů se bude stupňovat. Je mu jasné, že neznámé trojici nejde jen o peníze, ale že je žene adrenalin. Dokázat něco, co nikdo předtím nedokázal. Přepadnout dvě banky najednou. Dělat si z policistů dobrý den. Touha budit respekt za jakoukoliv cenu. Broncks nevidí jen to, že si lupiči někde užívají získaných peněz, vnímá zároveň i trauma obětí přepadení. Jak se například z člena ochranky a otce rodiny stane naopak na svém otci závislá troska.
A přitom žádné z devíti přepadení bratrům nevyšlo úplně stoprocentně. První akcí, přepadení dodávky, měli zinkasovat deset miliónů švédských korun, ale ukořistili „jen“ milión. Při dvojité loupeži zůstalo hodně peněz v pokladnách a sejfech a trojice získala místo plánovaných osmi miliónů jen tři. U trojnásobného přepadení se vidina patnácti miliónů smrskla na jen dva milióny, navíc bankovky znehodnotila barva. Série přepadení měla původně vynést přes třicet miliónů korun.
Vincent a Felix se už nějakou dobu snažili s přepadáváním bank skončit, ale vždy se nechali od nejstaršího Lea „naposledy“ přemluvit. Právě tohle téma je možná výborná paralela všech těch závislostí na automatech nebo drogách. Vincent a Felix si ale byli velmi dobře vědomi toho, že často chyběl jen krůček, aby někoho zastřelili. Desátého, a osudného přepadení se nakonec nezúčastnili. To bylo zcela v režii nejstaršího bratra Lea, který si na akci přizval poněkud překvapivé komplice.
Čtvrtý ze skutečných sourozenců, spoluautor knihy Stefan Thunberg (ve své vlasti uznávaný filmový a televizní scénárista) o činnosti svých bratrů věděl, ale žádného přepadení se nezúčastnil. Roslund se ještě v době své reportérské činnosti zabýval také touto kauzou „Vojenského gangu“. Oba autoři představili Made in Sweden (jde o mezinárodní název – v originále se kniha jmenuje Björndansen – Medvědí tanec) představili také v listopadu loňského roku na pražské autogramiádě. Zde mimo jiné uvedli, že prodali práva ke zfilmování knihy Spielbergovu studiu DreamWorks a pracují na jejím pokračování.
V knize se na první akci zpočátku docela dlouho čeká, ale když přistoupíme na to, že nečteme pouze kriminální román, uvidíme i velmi povedenou sondu do duší mladíků, kteří zpočátku chtěli jen získat peníze tak, jako nikdo před nimi. Pak se vším skončit, užívat si a třeba i studovat. Jenže netušili, že ne všechno půjde podle jejich plánu, že se jim adrenalin vlije do žil více, než by si přáli. A také to, že od minulosti a rodiny se nelze jen tak odpoutat. Roslundovi a Thunbergovi se podařilo napsat poutavou směsici rodinné ságy, napětí a psychologického dramatu. Podívejte se společně s nimi na zločin zase trochu jinýma očima. Budete rodinnému klanu fandit? Budete je litovat? Nebo nesnášet? Možná od každého něco. A v tom je právě síla téhle pozoruhodně napsané a ve světě i u nás úspěšné knihy.
Originální titul: Björndansen (2014)
Vydáno: Piratförlaget, Stockholm (2014)
Vydání v České republice: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub (2015)
Přeložil: Jaroslav Bojanovský
568 stran
