Bydlet na samotě může být fajn. Pokud ovšem Váš dům v noci nenavštíví dva uprchlí trestanci. Zvlášť když nevíte, co chtějí. Když nevíte, kdo jsou. A když nevíte, jestli se rána vůbec dožijete…
Sandy Tremontová žije se svým manželem Benem a jejich patnáctiletou dcerou Ivy ve velkém domě uprostřed Adirondackých hor. Poklidnou atmosféru zimního večera naruší vpád dvou uprchlých trestanců do jejich domu. Zatímco mohutný a mentálně jednoduchý Harlan představuje sílu, zákeřný a nevyzpytatelný Nick, který Harlana zcela ovládá, představuje mozek. Společně tvoří smrtící kombinaci.
Zdá se, že si uprchlí zločinci pouze chtějí vzít z domu nezbytné věci a co nejdříve pokračovat v cestě. Když se jim Ben postaví na odpor, začíná se všechno komplikovat. Silný Harlan ho vyřadí ze hry a Sandy je na dvojici násilníků s Ivy sama. Aby toho nebylo málo, už dříve naznačené rozpory mezi matkou a dcerou se ještě víc prohlubují. I přesto to pořád vypadá, že oba uprchlíci dům brzy opustí. Když však venku začne sněhová vánice, je jasné, že se ještě nějakou dobu zdrží. Otázkou je, co se stane během té doby…
Mladá americká autorka Jenny Milchman vydala svůj první román Cover of Snow v roce 2013 (o rok později s ní vyhrála cenu Mary Higgins Clark Award) a od té doby píše pravidelně jednu knihu ročně. Když padne noc je jejím třetím románem a prvním česky vydaným. Literatura je pro tuhle sympatickou brunetku opravdovou vášní, takže kromě psaní románů se věnuje též blogům a různým literárně zaměřeným akcím. Je také jednou z viceprezidentek mezinárodního sdružení autorů thrillerů (International Thriller Writers), kde mezi její kolegy patří například Lee Child nebo Steve Berry.
Děj svých románů umisťuje Jenny do Adirondackého pohoří (zhruba 400 km severně od města New York), kde sama žije. Nicméně řada míst, která se v knihách vyskytují, jsou fiktivní. Platí to i o městečku Wedeskyull, o kterém je zmínka i v tomto románu a který byl inspirován fiktivním městem Castle Rock autorčina oblíbeného spisovatele Stephena Kinga.
Útěk z vězení, terorizování rodiny vetřelci, použití členů jako rukojmí… to všechno jsou celkem oblíbené náměty thrillerů. Není také nic neobvyklého, když se všechny tyto prvky spojí dohromady. Viděli jsme to v mnoha filmech a četli o tom v řadě knih. Když tedy dnes někdo přijde s námětem dvou uprchlých vězňů, kteří vtrhnou do něčího (zdánlivě) poklidného života, nabízí se otázka, co nového autor žánru přinese, čím překvapí. A pokud tomuto námětu věnuje více než tři sta stránek, je naše zvědavost o to větší.
Zprvu by se mohlo zdát, že půjde o jednostranné vyprávění příběhu pouze z pohledu harmonické rodiny, kterým někdo narušil jejich „domácí štěstí“ (nejspíše Sandy). Brzy však zjistíme, že je příběh vyprávěn z pohledu více osob (byť vždy ve třetí osobě) – Ivy, Nicka, jeho matky Barbary, případně několika epizodních postav. Což samozřejmě děj příjemně ozvláštňuje a činí jej zajímavějším.
Podíváme-li se na to, jak tlustou knihu držíme v ruce a kolik musíme přečíst stran, ani nás moc nepřekvapí proložení děje četnými vsuvkami. Často to bývají myšlenkové pochody jednotlivých postav či vazba na minulost. To však nemusí nutně kazit požitek z četby, od dramatického děje je třeba si čas od času odpočinout. Podstatné je, zdali jsou ty vsuvky dobře napsány, což v případě románu Když padne noc, určitě platí. V retrospektivních kapitolách jistě leckteré čtenáře-rodiče zamrazí z postupného odhalování jednotlivých období Nickova života, kdy se dozvídáme, jak vyrůstal z tříletého vzteklého dítěte, které bylo vždy bezmezně a nekriticky obdivováno svou hloupou, jednoduchou a fanatickou matkou, až po surového mladého muže. Další plus, kterým autorka příběh obohatila, je také fakt, že dlouho nevíme, za co vlastně Harlan a Nick seděli.
Už někdy ve třetině knihy se rýsuje jedno překvapení, které sice každý jen trochu pozorný čtenář odhalí dříve než některé postavy, ale ono to překvapení je spíše takový bonus v tom, že autorka čtenářům hned všechno neodkryje. Nejde o to, šokovat je nějakým zásadním zvratem, který nikdo nečekal. Jde hlavně o to, co se stane PO tomto „odhalení“ a co všechno z toho vyplyne. Je to vlastně celá podstata zbytku příběhu, a budiž přičteno autorčině literární zdatnosti, že nám vše nevyzradila hned na začátku.
Jenny Milchman se velmi dobře podařilo si se čtenářem zahrávat, co se týče jeho úsudku o jednotlivých postavách. V knize jsou pasáže, kdy možná dokonce i odsoudíme zbytečné hrdinství, které situaci ještě zhoršuje, protože víme, ne… domníváme se, že si vězni pouze chtějí opatřit věci nezbytné pro další útěk. Ale je to opravdu tak? Po několika desítkách stránek už může být všechno jinak a my můžeme nahlížet na postavy odlišně. Týká se to i Nicka. Zprvu je líčen skoro jako smolař, co se dostal (nevíme za co) do vězení a náhodou se mu naskytla šance k útěku. Později – když vpadne do domu rodiny Tremontových – by zase mohl vypadat jako šaramantní, navzdory všemu stále ještě dobře vypadající zločinec. I to však nemusí být poslední dojem…
Když padne noc rozhodně není žádný pohodový příběh se zimní romantikou a neohroženou rodinou. Přepadení odkrývá stará tajemství a prohlubuje rodinné rozpory, takže nějaké semknutí se proti společnému nepříteli není tak jednoznačné. Sandy není pokaždé tak zcela upřímná, rodina není vždy jednotná a zločinci jsou patřičně nevyzpytatelní. Mladá spisovatelka tedy naštěstí nenaplnila mé obavy z fádního pokusu o opakování stokrát omletého. Svůj thrillerový příběh navíc hustě protkala psychologickými prvky. Román tak neurazí ani ty, co chtějí o jednání postav trochu více přemýšlet, ale ani fanoušky napínavých příběhů. Přičteme-li k tomu několik překvapení, postupné odhalování temné minulosti a děj, který s koncem knihy houstne stejně jako sněhová vánice v příběhu, dostaneme velmi dobrou knihu. Z jejího čtení sice budeme mít neklidný a trošku ošklivý pocit, ale rozhodně nám nedovolí Adirondacké hory opustit, dokud vše neskončí. Kdepak, milí čtenáři, ani vy z velkého domu nikam neutečete…
(Přečtěte si ukázku z knihy.)
Originální titul: As Night Falls (2015)
Vydáno: Ballantine Books (2015)
Vydání v České republice: Mystery Press (2016)
Přeložila: Dominika Moulíková (2016)
336 stran