Když smícháte magii, vraždy, humor a jazz, vyjde vám konstábl Peter Grant, čarodějův učeň…
Peter je londýnský policejní konstábl, zelenáč, co sotva vyšel z akademie. Není příliš bystrý ani neohrožený, zato vidí duchy. Což mu v policejní hierarchii vyslouží prestižní místo v jednotce natolik obskurní, že se o ní nikdo radši moc nešíří. Jeho nadřízeným je inspektor Nightingale, šarmantní gentleman a čaroděj. Ano, série Bena Aaronovitche obsahuje větší než malé množství fantasy, najdete v ní však také nezanedbatelnou porci těžké policejní práce (mlátit lidi obuškem dá zabrat) a ohromnou dávku originality, humoru a praštěnosti. Kdo si oblíbil román Jackaby, ten bude Peterem Grantem nadšený…
V prvním díle Řeky Londýna se mimo jiné řešilo pár fakt ošklivých vražd. Svědek sám byl asi 100 let po smrti a ani pachatel nebyl úplně běžný, ale vyšetřovalo se o sto šest, policejní manévry přes celý Londýn, databáze HOLMESu se protáčela pod množstvím vložených informací (a sem tam nějací duchové, upíři, personifikované řeky…)
V pokračování čelí mladý nadějný čarodějův učeň/konstábl novému zapeklitému případu, totiž úmrtí muzikantů. Způsobem vražd je, zdá se, jazz. Proto se vám dostane důkladné exkurze po jazzových klubech v Soho, podobně jako v předchozím díle po klasických londýnských divadlech. Autor se stále snaží své čtenáře dovzdělat…
Tenhle mix městské fantasy a něčeho, co se hodně podobá policejní procedurálce (kdyby se hlavní hrdina příliš často nezabýval odbočkami, neprofesionálním jednáním se svědkyní a učením magie) mě neskutečně bavil. Odboček je sice mnoho a když nedáváte pozor, snadno se v nich ztratíte (a najednou už nevíte, proč přesně máme „dva a půl oběti“) ale zachraňují to hlášky, policejní humor a politická korektnost dovedená ad absurdum… Některé věty jsou tak šílené, že je musíte přečíst dvakrát, abyste se ujistili, že čtete správně.
Připouštím, že k dokonalému vychutnání Měsíce nad Soho je nezbytné znát předchozí díl. Pochopíte tak všechny narážky na říční bohy i to, proč jsou všichni Peterovi blízcí v pracovní neschopnosti. A také vám bude jasné a tím víc se na to budete těšit, že Peter Grant určitě zas zdemoluje půlku Londýna anebo se dostane do večerních zpráv pro něco podobného. Také budete coby čtenář detektivek tajně doufat, že aspoň tentokrát bude „pachatel“ o něco hmatatelnější a víc z našeho světa (než z onoho…)
Třetí díl Šepot podzemí chystá nakladatelství Argo na léto a už teď se těším, jaké bizarnosti si Aaronovitch přichystal, i když je ze závěru Měsíce patrné, že díl od dílu potemní a dá svým postavám pořádně na čumák. Skvělé hlášky ale doufám zůstanou…
„V rozporu s předsudky mého táty nebyli místní policisté ani hloupí, ani viditelně degenerovaní. Pokud si to v Norwichi rozdávali bratranci se sestřenicemi, jejich potomstvo přinejmenším nenastupovalo k policii.“
Originál: Moon over Soho, 2011
Překlad: Milan Žáček
Vydal: Argo, 2016
263 stran
