V letadle byla dvě miminka, havárii přežilo jen jedno. Které? Píší se 80. léta a testy DNA jsou stále hudbou budoucnosti…
Když v roce 1980 narazí letadlo v nepřehledné mlze do skály, nikdo havárii nepřežije. Nikdo s výjimkou malého dítěte, které se jako zázrakem zachránilo. V letadle však byla miminka dvě – které z nich vlastně přežilo, to je otázka, na kterou se hledá odpověď až do konce knihy. A protože se média nemohou rozhodnout, jak dítěti do doby verdiktu soudu říkat, dají jí přezdívku Vážka…
Vážka může být buď vnučkou bohatého průmyslníka Carvilla, nebo vnučkou prostých Vitralových, se kterými se život nemazlil. Soud sice rozhodl jednoznačně a definitivně, Carvillovci si přesto najmou soukromého detektiva, aby zjistil pravdu. Celých osmnáct let se soukromý detektiv Grand-Duc pokoušel najít důkaz, jakýkoli, o totožnosti dítěte. Ale je na čase přiznat barvu – žádný prostě neexistuje. Nejlepší bude vpálit si kulku do čela a nechat to na jiných…
Postupně se seznamujeme s celým osazenstvem: tvrdohlavými babičkami, a především vlastními-nevlastními sourozenci Marcem a Malvínou, kteří si svou sestřičku oba nárokují. A co sama dívka – osmnáct let si nemohla být jistá, jestli vyrůstá ve správné rodině. Je vůbec Emilie, nebo Lyse-Rose? Být Lylie, skloubencem obou, už jí prostě nestačí. V den svých osmnáctin to chce jednou provždy rozseknout.
Deník o průběhu pátrání detektiva Grand-Duca postupně odhaluje pozadí celé kauzy. Ale protože by asi tak starý případ neutáhl celou knihu, je deník zároveň spojovatelem minulosti s přítomností: zatímco se najde Grand-Ducův deník, věci se konečně po letech dávají do pohybu. Celou dobu je přitom jasné, že na konci se obě časové linie protnou. Ale to čekání je mučivé! 400stránkové schylování by sice Bussi mohl trochu proškrtat, na druhou stranu čtenáři alespoň za tu dobu polevili v ostražitosti a autor jim tím lépe může přichystat pár překvapení… I když nenechal moc šancí oblíbit si postavy dramatu, je to, co fascinuje čtenáře po celém světě, hlavně mistrně vystavěný děj.
Michel Bussi napsal opravdu zvláštní román s originální zápletkou. V jeho centru jsou dvě rodiny, spojené tragédií a rozdělené bojem o dítě. Autor příběh ještě ozvláštnil pootočenou perspektivou, protože ačkoli se vše točí kolem Lylie, sama dívka má v knize jen minimum prostoru a hlavním tahounem je vlastně vedlejší postava. Celou dobu si navíc nejste jistí, co za žánr vlastně čtete, protože kniha působí spíš jako melodrama a společenský román (s třemi vraždami, ale přesto.) Až v závěru autor dokáže, proč ho ve Francii tak milují. Zakouzlí svým tajným spisovatelským grifem a čtenář teprve v té chvíli pochopí, do jak důmyslné pasti se nechal nalákat. Podobnou fintu použila svého času i Agatha Christie, ale v kterém románu, to už by vyzradilo příliš. Vážka patří k těm knihám, v kterých pointu netrefíte, ani kdybyste se rozkrájeli…
Originál: Un avion sans elle, 2012
Překlad: Miluše Krejčová
Vydal: Motto, 2016
424 stran
