Na zabití (Peter Swanson)

Nikdy se nedávejte do hovoru s cizími lidmi! Na letišti, na nádraží, nikde. Nemůžete totiž vědět, jestli ten člověk naproti není náhodou amorální sociopat…

na-zabiti-peter-swansonZhuštěný obsah začátku téhle knížky dokonale kopíruje slavné Cizince ve vlaku Patricie Highsmith: setkají se dva naprosto neznámí lidé a navzájem si postěžují na své blízké, a jak by byl svět krásnější, kdyby je někdo sprovodil ze světa. Ale jen jeden z nich to myslí v žertu…

Až na to, že… v téhle moderní verzi je Ted tak naštvaný na svou ženu, že to s její vraždou myslí opravdu vážně. A éterická, líbezná Lily, se kterou se seznámil na letišti, mu s celou tou záležitostí nadšeně (a zkušeně) vypomáhá…

Už od první Lilyiny kapitoly bylo jasné, že to ona bude tou nebezpečnou entitou. Ale Ted měl být přece sympatický, ten, komu máte držet palce, tak jak to, že s tou vraždou souhlasí? Tenhle román evidentně nebude jen moderní předělávkou osvědčené klasiky – pouze si z ní vzal výchozí bod a dál už jede po vlastní ose – tudíž zapomeňte, že víte, jak to dopadne…

Kvůli pravidelnému střídání úhlů pohledu si musíte po každé kapitole trochu vydechnout a srovnat myšlenky. Ono to sice vypadá, že se toho ze začátku moc neděje (Ted plánuje a Lily vzpomíná) ale nahlížet do hlavy narušeným cvokům dá docela zabrat. Chvíli vás mrazí, chvíli zas fascinuje, jak logicky si někdo dokáže ospravedlnit vraždy, jak chladnokrevně přistupuje k „nehodám.“

Ať chcete nebo ne, pokřivená realita hlavních hrdinů vás chytne, polapí do své sítě. Částečně proto, že je jejich příběh naprosto hypnotický, částečně také díky autorovu hladkému stylu, ze kterého máte pocit, že není nic jednoduššího než napsat knihu…

Stručně a jasně: některým lidem je lepší se obloukem vyhnout. Jenže jak je poznat? Mrazivý román Petera Swansona vypráví právě o tom, že nikdy nevíte, co za lidi žije kolem vás. Nevyužívá žádné akční thrillerové triky, pumpující adrenalin do žil. Právě naopak, pozvolným tempem vás spoutá do ledového krunýře, až nebudete chtít nic víc, než stočit se do klubíčka a nějak přežít.

Román mi připomněl Saschu Arango a jeho knihu Pravda a jiné lži, i v tomhle příběhu byl hlavní postavou antihrdina a vrah. Ale ten byl opravdu zlý a ocitnout se v jeho hlavě mi bylo vážně nepříjemné. Kdežto tady… jste jen krůček od toho, abyste se vžili do stanoviska vrahů a nemohli si vzpomenout, proč je vražda vlastně takový průšvih. Takže co z toho je děsivější?

Originál: The Kind Worth Killing, 2015
Překlad: Denisa Škodová
Vydal: Paseka, 2015
317 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA