Dobrý název a časté zmiňování autora v médiích, to jsou věci, které by bezpochyby mohly přispět k zvýšení prodejnosti literárního díla. Láska za časů StB je nejen roztomilou aluzí, ale poutavým názvem nehledě na Marquéze. A tak často jako o Milanu Kindlovi se v televizi už dlouho o žádném autorovi beletrie rozhodně nemluvilo. Je třeba ale dodat, že se o Doc. Judr. Milanu Kindlovi CSc. hovořilo v souvislosti s obrovskou aférou na Právnické fakultě Zápodočeské univerzity v Plzni. Jestli je, nebo není Milan Kindl zkorupovaný nechám na jiných, já se raději pozastavím u samotné knihy.
Děj románu Láska za časů StB je zasazen do Chomutova roku 1988 a začíná hodinou dějepisu třetího ročníku na gymnáziu. Zdejší učitel Jiří Lacko má jakýsi problém a žáci se diví, že vůbec přišel na dnešní hodinu. Pro čtenáře však zůstává zahaleno tajemstvím, o co se vlastně jedná, místo toho zde autor dosti podrobně popisuje zkoušení během hodiny.
Pak už se ocitáme v prostorách chomutovského okresního soudu, kde má jeden ze soudců, Vilém Černý, za úkol hned dva případy. Ten první ze zdá pro děj příběhu bezvýznamný, ale stejně je podrobně popsán. Rozvod manželství. Pak následuje spor o výpověd z práce, kterou dostal právě učitel Lacko. Až nyní vychází najevo, že dostal výpověď za výrok, který pronesl na hodině právě před třeťáky. Údajně totiž prohlásil, že výstavba dolů devastuje krajinu… (podrobnější citaci najdete několikrát v knize). Postupně svědčí několik studentů a vyjadřuje se k osudné hodině dějepisu. Popsané stránky přibývají a přibývají a my čtenáři si můžeme klást otázku, o co vlastně tedy v knize půjde a jestli snad hlavní pozornost bude zaměřena na výpověď ze zaměstnání, což je námět jistě zajímavý, ale na román přece jen možná dost obyčejný.
Sama anotace na obálce knihy je hodně neurčitá a podobné pocity jsem měl, i když jsem se přehoupl do druhé poloviny. O co tu vlastně půjde? Objevuje se tu vedlejší motiv starých tisků z dominkánského kláštera, které si do Vilémovi kanceláře z praktických důvodů (kvůli nošení) schová Vilémův kolega před zítřejším procesem, kdy má o celé věci rozhodovat.
Ale o co vlastně půjde a kdy v ní konečně začne roli hrát Státní bezpečnost, která dala celému dílu název? Něco může naznačovat ukázka na zadní straně přebalu, té se ale dočkáme až na sto čtyřicáté šesté straně knihy. Přestože pak dochází k jisté až téměř komické situaci, o co v knize půjde, mi bylo stále záhadou.
Společné pro onu téměř komickou situaci a i předešlé dvě hlavní scény (škola a předveším proces s dějepisářem) je natahování. Spíše než na stránkách knihy by se totiž podle mého názoru vyjímaly na divadelních prknech.
Za jedno mohu Milana Kindla pochválit. Kniha se dobře a rychle čte. Je psána kultivovaným jazykem, u kterého pobaví poznámka o nespisovnosti tvaru soudče v pátém pádu. Poznámka o spisovné verzi pátého pádu taky není na škodu, jen by se rozhodně nemusela tolikrát opakovat. Pasáže odehrávající se v soudní síni mohou zaujmout zmíněním pár paragrafů a tím, jak jednání vlastně probíhá, tady ale s kladným body končím.
Dobu, kdy se příběh odehrává jsem nezažil, ani z něj až na pár poznámek příliš nedýcha. Kniha na mne působila často neuvěřitelně natahovaná a říkající si o proškrtání. Otázka, „co tím chtěl básník říci“ mi není jasná, ale třeba budou číst novináři se zájmem o plzeňskou aféru Kindlovu knihu pozorněji. Smysl samotného konce nebo třeba toho, proč StB milencům poskytne konspirační byt, aby se o tom nedozvěděl podváděný manžel, mně osobně ale uniká.
Obálka knihy se povedla a mohla by zaujmout jako už zmíněný název a propírání Kindlova jména v médiích, samotný příběh alespoň mě hodně zklamal.
