Pokud se neutopíte v téhle záplavě slov, pak už zvládnete cokoli. Tohle totiž rozhodně není jednoduché čtivo, spíše naopak, musíte být čerství a bdělí, abyste se v onom 400 stránkovém monologu dočista neztratili. Také musíte být srozuměni s tím, že tohle není obyčejná detektivka. Tohle je Román (ze studentského prostředí), kde jen tak mimochodem umře jedna profesorka. Ale k tomu se vyprávění hned tak nedostane, nejdřív se totiž čtenáři musí dostat do krve ten zvláštní styl – možná kapku užvaněný, ale rozhodně originální, plný detailů, faktů, odkazů a příměrů. Buď si na něj zvyknete a po čase už vám ani nepřijde nijak divný, anebo si nezvyknete, a tam už není pomoci.
(Na ukázku cituji popis spolužačky: „Byla sice k zulíbání, (…) nadto nadaná záviděníhodnými vlastnostmi norkového kožichu – směsice elegance, nerozumu a nepraktičnosti z ní čišela bez ohledu na to, kolem čeho byla ovinutá, jestli kolem gauče nebo člověka, (…) patřila ale přitom k lidem, jejichž povaha je prokletím moderních matematiků. Nevykazovala naprosto žádnou symetrii.“) Ze začátku je ten styl ohromně nápaditý a vtipný, přistihla jsem se však, jak na konci už přeskakuji celé stránky…
Vyprávění má na svědomí přemoudřelá dívka Modra van Meerová, která kočuje s otcem-slovutným profesorem po amerických univerzitách, každý rok jinde. Otec je samorost a intelektuál, a tak je pro Modru krácení si dlouhé chvíle při cestě recitováním celého Shakespeara věcí naprosto běžnou a samozřejmou.
Modřin poslední rok na střední škole se otec rozhodne strávit v městečku Stockton, kde bude Modra chodit na Školu sv. Gallwaye. Tam svou záhadností vládne profesorka Hanna Schneiderová, učící Úvod do filmu. Kolem sebe má hlouček obdivovatelů, a k Modřině stydlivé hrůze jí Hanna do svého VIP klubu přibere. Pětice dekadentních individualit ji mezi sebe pomalu vcucne a kus z jejich záře a výjimečnosti ulpí i na ní – profesoři už jí neignorují, přestává být neviditelná. Se svým typickým odstupem pozoruje vztahy v partě a nestačí se divit. I když je zřejmé, že Princata svou vůdkyni bezbřeze obdivují pro její zvláštnost a auru tajemnosti, zacházejí někdy hodně daleko, jen aby ta její tajemství odhalily. Hanna má na své sirotky velký vliv, ale jejich nálady často oscilují mezi láskou a nenávistí.
Přestože se nikomu nikam jet nechtělo, profesorka vezme svou partu tábořit do hor. Z výletu se však vrátí jen studenti, smrt Hanny Schneiderové byla prohlášena za sebevraždu. S takovým tvrzením se však Modra nechce spokojit a začne pátrat na vlastní pěst. Vyspekuluje přitom tak strašně šíleně komplikovaný motiv a zápletku, až jsem si začala přát, ať se proboha mýlí…
Na tomto místě se musím přiznat, že jsem na závěrečnou kapitolu zírala zmateně a nevěřícně. Autorka totiž nechává naprosto na čtenáři, aby si sám vybral to své řešení, které se jemu bude jevit jako správné nebo alespoň nejpravděpodobnější. Takže žádná jistota, jen domněnky. Pro nic za nic se téhle knize neříká „intelektuální detektivka“ nebo Román s velkým R.
(A pokud jste to někdo četl, klidně se ozvěte, jak jste tomu porozuměli vy…)
Originál: Special Topics in Calamity Physics
Překlad: Petra Kůsová
Ilustrace: Marisha Pesslová
Vydal: Argo, 2008
435 stran
www.argo.cz
